Iwetax, presne vim jak se citis. Zazivame to uz par let. Ale i s tim, ze decka zvoni na zvonky (desna sranda v poledne a nebo vecer), obcas do dveri kopnou. Hrajou si s balonema a ten jim "omylem" skoci k nam na zahradu, nebo triskne do nektereho okna. Hazej tu po sobe drobnyma kaminkama, obcas tez zasahnou dum, okno, navstevu sedici na terase. VSe je strasna zabava a sranda. Ja uz jsem absolutne rezignovala, jedine co delam, volam policii, porad, stale, dokolecka. At delaji co delaji, at me omezuji, ohrozuji nebo i jen obtezuji. Volam volam volam. Je to na palici. Nemuzes udelat VUBEC NIC. Policie taky nemuze, jen jim domluvi (tyden klid). Uz jsem byla i ve skole, mluvila o nich s reditelkou (ale ja vim kdo to je a jak se jmenuji a kde bydli). Zamykam nas vecer doma a klic schovavam, abych ho nemela hned po ruce a na ty decka nevybehla (a hlavne muj chlap, aby jim nedosel rozbit usta, kdyz nam po desate za tyden vzbudej deti.

Jedina opravdu funkcni rada je, prestehovat se, sorry. Do te doby, nereagovat, neresit, rozhodne ne z oci do oci, nevyhrozovat. Ono jich je totiz vzdycky vic Volat na policii, tak aby te nevideli a hlasit, hlasit, hlasit. Muzou vas pak vest jako rizikove misto a davat vam vic hlidek, to je cele.