Ja si taky dost vycitam, ze jsem se s mamou vlastne vubec nerozloucila. S tatou tak nejak jo, i kdyz to bylo taky necekany, byla jsem za nim den pred tim, nez zemrel, v nemocnici. Bylo mu dobre a rikal mi veci, ktere na me pusobily dost vyrovnane, jakoby smirene. Byl stary a vedel asi, ze nastal cas a drzela jsem ho za prst, tak jako jsem to delavala, kdyz jsem byla mala. Nejak jsem citila, ze i kdyz je mi dobre, ze to prijde, jen ne, ze to bude uz druhy den. Ale ta posledni navsteva byla takova pokojna, plna klidu.
S maminkou jsem se naposledy videla v nemocnici, kdyz ji byla strasne zle, nemohla skoro mluvit, jen mi ukazovala, ze ji dokapala kapacka, abych to rekla sestre. Tak jsem za sestrou sla a uz jsem se tam nevratila, nemela jsem silu se na ni divat. Doktor mi pak rikal, ze je to normalni, ze vyledky ma dobre a ze se jen telo pere, nez zase bude lip. No a nebylo, druhy den mi volali, ze upadla do komatu a pak brzy zemrela. A ja uz u ni nebyla. Nic jsem ji nerekla.