Hanko,

jde o to, že dítě se chová jinak před rodičem a jinak třeba v té školce nebo škole...Můj názor je, že zatímco ve škole by byla v pohodě spokojená, vše by zvládala, doma by ti dělala scény u každého domácího úkolu....Tohle mám doma s tou nejstarší, i když s věkem se to lepší...Ve škole je považovaná za cílevědomou, s touhou mít vše v pořádku, samostatnou, zvládající....já mám doma lempla bez smyslu propovinnost .... ještě nedávno jsem ji třeba hodinu dokopávala sednout k úkolům, pak, když jsem nedohlížela, byla ochotná nad úkolem sedět klidně dvě hodiny a celou dobu řešit, že to stejně nestihne a tohle a tamhleto, pořád myšlenkama odbíhala....když jsem dohlížela, měla to hotové za 10 minut, avšak když se náhodou vyskytl problém, hodila scénu a nedalo se udělat nic....A pořád tvrdila, že ji škola baví, takže v tom to nebylo....

Teď je v páté třídě a teprve teď vidím posun, takže kdyby nešla o rok dřív (je na začátku září, TP jsem měla jako je narozená ta tvoje ), bylo by to asi stejné....
Dodnes si blahořečím, že první dva roky strávila v té Montessorce, protože tam žádné domácí úkoly neměla a když už, tak na základě vlastního rozhodnutí, takže se s ní pracovalo snáz...

A ADHD?
Hele, mně neuroložka u dvojčat, teda u té klidnější , v pěti letech řekla, že je hyperaktivní a ať si za rok přijdu pro prášky, aby vůbec mohla do školy . V SPC (součást školky, vyšetřit jsem si je nechala jen tak pro jistotu, jedna z nich mi přišla o dost nezralejší, nakonec se ukázalo, že každá má něco) u obou zjistili motorický neklid, říkali, že by mohly mít odklad (ale holky jsou únorové, sice předčasně narozené, ale mně to prostě přišlo moc, kdyby byly v srpnu, asi bych na to koukala jinak). I doma jsem to viděla, ta jedna dodnes skáče, aniž o tom ví, když ji něco zaujme, televize, nějaká hra atd...No dala jsem je do školy normálně a opět, ve škole hodnocené jako klidné, šikovné, bez problémů....

Takže třeba v tomhle ohledu (schopnost pracovat v kolektivu, soustředit se) bych na školku dala víc než na klinického psychologa nebo na poradnu, protože tam je to jiné....nevím jestli jsi u některého vyšetření byla i ty nebo tak byla holčina úplně sama, ale každopádně to bylo jedno dítě na jednoho dospělého a ta situace je od té školní natolik jiná, že mi to přijde neposouditelné....
Ono je někdy dost těžké odlišit, co je záležitost (ne)zralosti, co je povahový rys, co je momentálním rozpoložením dítěte....člověk by na to měl kouknout z více úhlů a posoudit, co pro něj má největší význam...
Jak už tu psala dryjáda, klinický psycholog má posuzovat jiné věci než PPP a právě tím, že si vzájemně lezou do zelí, vznikají ty rozpory....

Já osobně bych školní zralost nechala na posouzení školky plus PPP. Přidala bych svůj pohled jako rodiče (však to, jak je dítě schopné pracovat doma, je pro školu také hodně důležité, leckdy bohužel i důležitější než to, jak to zvládá ve škole)...Klinického psychologa bych do toho tahala až ve chvíli, kdyby se projevil nějaký výrazný problém, kdy bych třeba chtěla zjistit, proč je dítě mimo kolektiv, proč nechce chodit do školky, proč nechce kreslit......

Pak bych se také ptala dítěte, jestli do školy chce (moje holky všechny chtěly), ujasnila bych si priority a možná rizika, protože nepředpokládám, že by ze všech těch pohledů vyšlo dítě úplně bez problémů ....

No a pak bych se rozhodla....

)