Dobrý večer,

tak o tom přemýšlím celý den, vlastně týden (teď už vím, že to dělá ten AS ) a myslím, že tahle diskuze byla pro mě docela přínosná, abych si to srovnala v sobě. Ještě nevím, jestli teda někam půjdeme nebo ne, každopádně ale si asi koupím toho Atwooda k té knížce, co už máme. Některé z rad jsou k nezaplacení. A uvidím, jak se to bude ještě vyvíjet. Z Monty jsem si odnesla, že se pokusím svého syna ještě více respektovat. Snažím se o to od začátku, ale poslední dobou se to nedařilo. Ono to nerespektování je jednodušší, ale kontraproduktivní. A začla jsem teď, spí polonahý vedle mě na gauči, když se teda bojí do postele. Úplně nedokážu odhadnout tu hranici, kde už bych měla vymezovat hranice.

Jinak mně opravdu nevadí, že je zvláštní. Donedávna mi to přišlo i přínosné. Teď jsem jen trochu zpanikařila, že třeba nebude schopen svůj potenciál využít, když s ním nebudou umět ve školce jednat. My máme už celkem rozvětvený způsob komunikace s ním, ale všimla jsem si, že to není moc standartní, a že ne všichni to chápou. A já si doposud myslela, že jsou všichni divní, že s těma dětma neumí mluvit. Teď vidím na dceři, jak moc syn byl jiný. S ní je všechno tak bezproblémové. To teď píšu, ale ve skutečnosti se snažím je neškatulkovat na problémového a bezproblémovou. Ale je to těžké.

Někdo se ptal, jestli mi pomáhá to, že mám asi AS taky. No, jak v čem. Mám pocit, že mu rozumím více než ostatní. Ale on to nemá stejně jako já. Já byla spíš ten pravidlový typ a klidný a on je dost divoký a tvrdohlavý. Je těžké s ním vydržet, když mě stále ignoruje a dělá vše po svém. Dneska třeba si chtěl vařit sám "kafe", když jsem kojila/uspávala malou. A v čem je to podle mě blbé, je to, že když sama nevím, jak se v některých situacích chovat, tak mu to nemůžu vysvětlit. Kolikrát na písku fakt nevím, jak správně řešit situace mezi dětmi, inspiruju se ostatníma matkama.

Píšu páté přes deváté, to se omlouvám, nějak už teď večer nemyslím. Každopádně díky za diskuzi, rady i kontakty!