Monty, ženské zbraně používám, rozdíl v myšlení chlapů/žen respektuji, ale svá PRÁVA si vzít nenechám a tvářím se, že jsem děsně emancipovaná, což vydrží opravdu jen ti, kteří s tím problém nemají. Ostatní ať si trhnou fuseklí. Ale řekla bych, že je to dáno hodně tím, co komu osobně vadí a výchovou. Já se také někdy chovám podřízeně i když jsem takový ten generálský typ a je mi v té situaci dobře, páč jsem si to vybrala! A i ryze ženské opečovávání mi vůbec není na škodu. TAkže já se držím toho, co je mi milé v rámci vztahů, ale nenechám se vmanipulovat do špatného pocitu, že se tvářím zrovna podřízeně nebo jako generál. Doma máme a vždy jsme měli poměrně vyrovnané vztahy (jak rodiče tak s manželem) a je mi putna, jak se na to tváří lidi a jestli je to "dostatečně emancipované".
Lidi hodnotím podle toho, jak se chovají obecně i ke mně, ale nevím, jak v tom hraje roli emancipace. Buď toho člověka mám ráda/sedí mi nebo ne.