Tohle je zajímavá diskuse. Můj syn v předškolním věku miloval kočárky (i když tam to bylo spíš tím, že to byl dopravní prostředek, který doma neměl), a když si přál k Vánocům panenku, dostal ji. Snažíme se nevychovávat ho v genderových stereotypech, ale tohle jsem tehdy musela dost obhajovat, části rodiny na to koukaly divně. Mám pocit, že když si kluk hraje s holčičími hračkami, vnímá se to víc jako "hanba" nebo něco nenormálního, zatímco když si dívka hraje s klučičími, tak je prostě rošťák, tomboy a je to lidem spíš sympatické. Ačkoli holky jsou zase víc vystavené tlaku na to "líbení se" a vliv vrstevníků je v tomhle obrovský. Kamarádka byla v šoku, protože má dceru, která nejradši lítá v teplákách po hřišti, a kamarádky nad ní ohrnovaly nos, protože ony chodí v šatičkách a řeší rtěnky. Je jim šest.
Nedávno jsem na tohle téma četla výbornou knihu, která právě dobře vystihuje vliv marketingu a pop-kultury na prepubertální holčičky. Popisuje sice situaci v USA, ale myslím, že hodně z toho platí i u nás. Jmenuje se Cinderella Ate My Daughter (Popelka mi snědla dceru).