Grainne

- u nás byl nejdokonalejší pochopitelně manžel, já měla samé nedostatky. Když jsem jako holka neměla děti, dokázala jsem si jít za svým a prosazovat to, obhajovat. Jak přišly děti, učila jsem se ustupovat kvůli nim. Navíc jsem ztratila své prostředí - odešla jsem za manželem, takže on naopak měl výhodu toho svého prostředí. Takže jsem měla samé špatné vlastnosti, byla jsem mezi cizíma lidma, v cizím prostředí, musela jsem se starat o 2 malinké děti a byl problém (zpočátku) vůbec sehnat práci. Rok za rokem jsem byla poddajnější a manžel mi naopak stále dokonaleji vysvětloval, jak nic nedělám dobře, má práce vlastně není práce, jsem málo inteligentní, málo příjemná, nesnesitelná, nikdo mě nemá rád.... co tohle udělá s člověkem?