Ještě poslední postřeh a končím. Tihle žoviální muži totiž uráží, ale s klidem, úsměvem, dokážou psychiku ženy totálně vykolejit. Takže on si zachová klid, z ní je časem vyslovený labil - a když pak dojde na nějaké hledání opory v okolí, tak často paní vypadá jako psychicky labilní hysterka a pán jako trpitel, protože s ní má peklo.

Co je příčina a co je následek, to už se těžko rozklíčuje.

Pak ta žena musí být strašně silná, aby to ustála, osamostatnit se hmotně a ještě během osamostatňování snášet nesouhlas všech kolem, kterým se situace jeví úplně, ale úplně jinak. Protože vidí to chování navenek, ne uvnitř domácnosti.
A děti jsou samostatná kapitola, když se despota chová dobře k nim, někdy jsou i na jeho straně, protože si chtějí zachovat fungující rodinu. Až starší děti jsou schopné rozpoznat skutečnou patologii, mladší děti spíš vidí, že usmívající se táta cosi pronesl a během deseti minut máma začala hystericky ječet a vyvolala hádku. Takže si to může interpretovat i tak, že viník špatné atmosféry doma je maminka. Navíc už ta žena ke konci nemá často dost sil, aby byla na děti příjemná jako patologický tatínek, čistě proto, že je utrápená a zničená s nervy na pochodu.