U našeho syna (může se to ale dost různit od jiných mimoňů):
- neustálé doplňující otázky k věci, dokud není absolutně konkrétně popsáno, jinak úkol nepochopí, prostě mu samo nedocvakne (lepší se věkem)
- musí v každé větě znát význam každého slova, jinak mu ta věta a celý text nedává smysl a je z toho nešťastný. Nechápe abstraktní pojmy, ale když mu je jednou vysvětlíš, zapamatuje si, co to znamená.
- výše popsaná vlastnost mu nedá přestat, dokud se všechno nedozví. Jako menšímu jsem mu nemohla číst výpravné knihy a dodnes je nečte ani sám, protože z věčného zasekávání na detailech se není schopen nikam dobrat
- na druhou stranu jako typický vědec bude tak dlouho zjišťovat a pracovat na tématu, až to dodělá, i když to trvá třeba několik týdnů a je těžké ho od práce odtrhnout
- má velkou slovní zásobu, má obrovskou paměť
- neumí si sám poradit v nových situacích, pořád se chodí radit a ptát. Díky vysoké inteligenci se ale nové situace naučí a od té doby je bude používat.

Příklad v 6 letech: Přišel do školy po zvonění, nikde nikdo na chodbě, zavřená třída, pro něj nová situace. Zůstal stát za dveřmi a brečel. Našel ho tam ředitel a dovedl do třídy. Když jsem se ho ptala, proč zůstal na chodbě, odpověděl, že nevěděl, co má dělat, že dveře byly zavřené. Řekla jsem mu, že je měl zkusit otevřít.

Příklad teď ve 12 letech: řeknu mu, nahraj mi pořad "sportovec roku", dávaj ho v televizi od 22 hod. Zdlouhavě mě přesvědčuje, že takový pořad nedávaj, ne a ne, rozhovor na 15 minut. Říkám, určitě ho dávaj. Začne vyjmenovávat jednotlivé pořady, narazí na "fotbalista roku", zajásám, že je to ono a on ne, tys říkala "sportovec". Prostě mu to nedojde, úkol nebyl přesně zadán .

Pořád potřebuje dodržovat určité rituály, hlavně před spaním se kolikrát zacyklí, že mu to trvá hodinu, než odejde spát. Ale je to mnohem, mnohem lepší než před lety.