o 20 let mladší. Fyzicky to znát není, já stárnu, on vypadá mladě pořád. Psychicky také ne, nebylo dřív a ten moment diskotékový a krize jeho stárnutí a mého středního věku je už za námi... takové vlnky už jenom. Díky za ně.

"Kroutíme spolu".. 19-tý rok .. a mění se to.

Kdysi jsem manželův nadhled a určité "poučování" dost baštila a oceňovala, dneska si připadám dospělá, ono po 40-tce už to tak asi bude a na jeho poučování mám trochu pifku.

Tak nevím, zda manžel víc poučuje, nebo to nějak jinak vnímám než dříve ), ale manžel má zase ohromnou radost z toho, když "vyletím jako čertík" a .. "hele a nezlob... to fakt ne.."

My prostě tak nějak jedeme spíš na hranici polofórku v té naší komunikaci vlastně pořád.

Jinak se bojím moc. Bála jsem se víc dřív - nemocí, věku atd., pak jsem zjistila, že onemocnět můžu o tolik let mladší taky...