Děkuji všem za příspěvky k věci,
perfektně mě odhalila Maccí, jak s tím ukazováním, ano, opravdu to vypadá, že ukazuje pouze jako nápodoba mého ukazování bez pochopení hlubšího kontextu, tak s tím, že se mi jednalo hlavně o ulevení rozbolavěné duši..

Vím, že je Honzík v rámci možností šikovný, neočekávám, že se bude umět obléci, jen jsem chtěla přesně konstatovat, co umí a co ne.. Naopak si myslím, že časem v tomto problém nebude, díky záchvatům, zástavě vývoje až regresu se nám pořád nepodařilo vrstevníky dohnat, vždy jsme měli ve zprávách zpoždění psychomotorického vývoje o jeden trimenom, důležité ale je, že vývoj pokračuje a opodění se neprohlubuje a za to jsem vděčná.

Prostě ale tam vzadu v hlavě je varovné blikající světélko, které mi nedá úplně spát, mám pocit, jako kdyby Honzík neuměl naplno projevit city, dlouho jsem měla pocit, že jsem pro něj jen prostředkem stravy a zábavy, teď tam vidím i určitou fixaci, výrazně mě preferuje před ostatními, přijde se pomazlit, ale nevím jak jinak vyjádřit, že mi tam prostě něco chybí, 6e by paranoia?

Zapomněla jsem zmínit, že oční kontakt je také slabší, ale s novými a neznámými lidmi ho navazuje v pohodě, chodí k nám poradkyně z ranné péče a ta na jeho očním kontaktu neshledává nic nepřiměřeného..

A také bych měla reagovat na příspěvek Markéty, protože jsem se musela usmát, ano, často ho porovnávám s jeho tatínkem, také má problémy s očním kontaktem, s projevy citů, někdy se chová až vyloženě nespolečensky a nepřipadá mu to zvláštní, je to velký introvert, velice chytrej mužskej se snahou se odceňovat, zároveň je ale velice puntičkářskej se smyslem pro systém a řád, spostu lidí v jeho okolí ho respektuje, ale nechápe

Nejvíce mne ovšem ubíjí Honzíkova nespokojenost, vždy to bylo náročné miminko, ale některé dny teď jsou opravdu bojem od přežití, od okamžiku co se probudí, je všechno špatně, kvůli všemu ječí, vzteká se, kolikrát ani neodhalím příčinu, šatně spí, budí se a nemůže zabrat, usínání je také obrovský problém, sám to nikdy neuměl, připadalo mi, jako kdyby neuměl vypnout a zklidnit se, teď ho uspávám stylem, že ležím vedle něj v posteli, zpívám mu písničky a on se vedle mne kroutí, dělá přemety, válí sudy, chce utíkat, vzteká se, když mu to nedovolím, tak po dvaceti minutách boje se zklidní, přitulí se, strčí ruku do výstřihu a usíná. Někdy to trvá déle, někdy ne, ale v pposlední době je to téměř vždy s brekem.

Ještě jendnou děkuji všem maminkám za jejich čas a příspěvky, určitě dám vědět, jak jsme u paní doktorky dopadli.