Já jsem prošla semináři Hledání a léčba vnitřního dítěte a opravdu hodně jsem se se sebou a svým životem srovnala. Pořád mám samozřejmě občas nějaký problém, ale už jsem nikdy nepadala do černé díry a nevěděla kudy kam. První seminář trval týden a postupně jsme procházeli etapy kojence, batolete, předškoláka, školáka a puberťáka, prožívali si zpětně některé události ze svého života a dělali si v nich pořádek. Asi to taky není pro každého, jako konstelace, jedna ze dvou psycholožek, co to vedly, byla docela drsná, ale mě to dalo hrozně moc (už je to 10 let, tak myslím, že to můžu posoudit). Ale člověk na sobě stejně maká furt Každopádně jsem v téhle žiotní etapě ukončila nefunkční manželství, prožila první (ve třiceti) úžasný vztah s chlapem, poprvé si připadala žensky hezká a přitažlivá, a když ten vztah skončil (nedohodli jsme se, kdo se bude stěhovat), přišel mi do cesty nynější muž, který si mě vzal jako svobodný, bezdětný, zajištěný - rozvedenou s problémovým synkem. Tohle manželství je postavené uplně jinak než to první, je nám prima a máme další společnou dceru. Takže za mě - stojí za to se nějam posunout. Naše psycholožka vždycky tvrdila, že když se člověk změní, začnou se kolem něj dít jiné věci a mně se to potvrdilo.