Moje tchyně je podobná, zkoušela jsem to prvních pár let a už jsem to nechala být. Není to moc spokojený typ člověka, nejde ji potěšit, ať na to jdeme z jakékoliv strany... vždy posloucháme, o čem mluví, co by "chtěla" (říká, že chtěla), dostane to - a nechce to. Stěžuje si třeba na to, že "musí" kupovat jen nejlevnější kosmetiku a jak ráda by měla lepší, dostane lepší - a postaví ji zabalenou v koupelně, nechá si tu starou a hlavně, nechá si své stížnosti.
Už jsme pochopili, že nechce nic lepšího, nic měnit, že jen chce někoho, kdo vyslechne, jak je vše špatné a ona má vždy jen to nejhorší. Ona nechce, aby jí bylo lépe, nechce dárky, ona chce svůj "špatný" život a někoho, komu o něm povídá. Tak holt poslouchám a neutrácím za zbytečnosti.