I nový partner musí dítěti dát najevo, co je OK, a kdy si dítě dovolilo moc. Ale proč hned plácat? Rázně řeknu NE, případně zhodnotím chování dítěte a řeknu, kde je chyba. Pokud na to dítě nereaguje (jako např. můj svéhlavý synovec, poradím se s jeho rodičem. Klidně i před dítětem - nepovažuji to za žalování). Všimla jsem si, že i synovec už zná hranice: ví, že u mne si může dovolit míň než doma. Začíná respektovat, že mně nebude skákat po hlavě. A světe div se: Zdá se mi, že mu to vyhovuje víc, než absolutní svoboda doma.