Podobnou situaci znám z blízkého okolí. Takže se dá říct, že vidím hlouběji. Samozdřejmě, že každý takový případ je "orirginál". Zkusím se vyjádřit všeobecně. Paní v mém příběhu již zemřela. Její manžel potkal svou první lásku z mládí.Byla to životní láska, ale osud jim nepřál. Dnes je to pán důchodového věku, sportovec, férový chlap. Jeho láska z mládí ovdověla a oni se začali stýkat protože si vždy rozuměli a měli si pořád co říct. Paní již byla nemocná, slabá, bez nálady...O přítelkyni se nikdy nedozvěděla. Natolik byl jijí manžel fér. Vodil ji na procházky, splňil ji co ji na očích viděl. Nespali, ale spolu už dlouhou dobu snad i několik let. Paní prodělala operaci "spodku" a nějak to dál nebylo asi příjemné..(Můj dohad). Je i úžasný dědeček, který se stará o vnoučata. Rodina o jeho vztahu zatím neví. Trvá již 4 roky. Se svou dávnou láskou si užívá tento pán nejen chvíle vzpomínání, legrace a vzájemného porozumění, ale on je i úžasný milenec. Svoji ženu měl moc rád. Za celý život ji nikdy nepodvedl, vychovali spolu dvě děti zůstal s ní do poslední hodiny. Myslím, že by člověk neměl odsuzovat jiného člověka, který se sám potýká s výčitkami, ale tzv. si nemůže pomoct. On je plný sil a jeho žena umírá... Pokud se o svého partnera starají tak je to pouze k uznání... ...