Grainne - ano, tak to vnímám i já, jenomže tím, že náš vztah je pro nás oba už druhý,

tak nějak nám při tom posuzování možného soužití záleželo i na tomhle souznění jako na prioritě neopominutelné. My jsme vlastně oba založili náš vztah na důvěře vzájemné a nevěře někomu jinému (p.s. i podváděni jsme oba byli, ale to není podstatné).
A od počátku jsme si oba vzájemně říkali, že tudy ne. Všechno nebo nic. Kompromisy, které přinese život, ale ne ty prvotní růžové brýle.

Ono to zní, jakobychom si nacentrovali pravidla, ale tak to není, náš vztah byl poměrně dlouhý, než vzniklo cokoli sexuálního a následně dalších pár let, než bylo cokoliv radikálně řešeno. Hodně jsme toho spolu napovídali a napovídáme dodnes. Takže i dnes vím i po těch letech, že manžel žárlívá atd. A on podobné věci o mně.