Monty,

podle mě je to tak, jak říká Evelyn.

To, že natrefíš na někoho kompatibilního, skutečně považuju za štěstí.

Ale i s tím, kdo je hodně kompatibilní, se vyskytne poměrně dost třecích ploch (ve věcech, které nejsou zásadní, ale může se z nich stát, že stokrát nic umořilo osla) - a tam právě nastupuje ta práce, o které mluví Evelyn, a je to práce na celý život - a to už je tolik o štěstí není (tedy samozřejmě, štěstí je taky, že partnerovi nerupne v bedně a nehodí všechno za hlavu kvůli ženě o 20 let mladší), ale redukovat partnerskou komunikaci JEN na štěstí je velmi zjednodušující.

Samozřejmě SEBE by člověk měnit neměl (a ani to nejde), ale lze do značné míry kultivovat tu partnerskou komunikaci.