Z minulého vztahu vím, že s nevěrou se vyrovnat dá za "určitých okolností", plně obnovit důvěru už nikdy, ale to si nemyslím, že je moc na škodu.

Česky řečeno, nemyslím, že je nějak zvlášť špatné přestat být naivka, že s někým vydržím od 20 do 70 let a ani jeden z nás se nikdy nezakouká do nikoho jiného.

I když už jsem dávno s někým jiným, tak tuhle naivitu už nemám, je mi jasné, že lidé jsme chybující a že někdy k nevěře může dojít. Pak jde podle mě víc o to, jak se k tomu ten nevěrný postaví - když dá jednoznačně najevo, že ho to mrzí a že na mě mu záleží mnohem víc, nemám důvod jinak fungující vztah likvidovat.

Pokud by byl ale (jako můj bývalý) nerozhodný - neví, koho vlastně má rád, neví, jestli se mnou chce být... - tak ať jde do p.....

Myslím, že to, že se jeho milenka odstěhovala, je dostatečně pádný argument pro to, že už spolu nic nemají (resp. že už tě neohrožuje).

Ber to tak, jestli budeš hledat chlapa, který ti nebude třeba 50 let nevěrný, tak hodně štěstí při hledání.

Zpracuj si to v sobě, holt máš doma normálního chlapa, samozřejmě, nikdo neříká, že se to nemůže opakovat, jistě že může, ale poslat do háje ho můžeš kdykoli. Osobně bych to teď za této situace nedělala.