U velmi blízkého příbuzného, kterého dítě dobře znalo, bych vzala i malé dítě - i ono se potřebuje rozloučit. Samozřejmě tehdy, pokud se jsou schopní dospělí pozůstalí udržet, aby děti nějak neděsili dramatickými projevy smutku. Sama mám zkušenost s přítomností dětí ve věku do 4 let na pohřbu - byly to schopny zvládnout, nerušily a na své úrovni to prožily jako rozloučení s dědečkem. Co se týče podstaty smrti - nejsem si jistá, že ji chápou dospělí...jen si ji každý nějak vysvětlujeme a vysvětlení dvouletého dítěte nemusí být horší než vysvětlení dospělého. Myslím si, že smrt stejně jako bolest a smutek patří k životu, snažíme se, aby se je dítě naučilo akceptovat.
Ale je fakt , že pohřbem vzdálenějšího příbuzného bych dítě nezatěžovala, spíš bychom se s ním rozloučili nějak symbolicky doma v soukromí. Pokud je dítě tak maličké - volila bych menší zlo. Pokud tchána nelze zpacifikovat a prosadit si, že na pohřeb nechceš, zúčastnila bych se na chvilku a zbytek prochodila před kostelem či obřadní síní s kočárkem, zúčastnila se kondolence a jela domů. Prostě se "dát vidět"...natolik zpovzdaleka, abys neměla pocit, že tím dítě traumatizuješ.