Leňulko,

názor, že se nemá trestat bez dalšího, tu zazněl jeden - ostatní mluvili o fyzických trestech výslovně.

Se lží můžeš zvolit v principu dvě strategie - první, že přiznání je polehčující okolnost, a když na tebe dítě vybalí provinění samo bez zatloukání, tak je to plus. Druhou, že lež samotná je něco, za co jsou vyšší sankce než za většinu provinění, kvůli kterým děti lžou, čili lež je katastrofa. Záleží, jak to podáš a kam položíš důraz. Osobně jsem se snažila dětem ukázat, že je lepší sdělovat mi jobovky nejrůznějšího typu otevřeně a samostatně a co nejdřív, protože pak se to obyčejně lépe řeší.

Když se mluví o výchově bez trestů, většinou se užívají přirozené následky - což jsou mnohdy, z mého hlediska, prostě příhodně vybrané tresty (netrestající prominou), podané tak, aby se zdůraznila souvislost s prohřeškem - takové to "víš, že sis měl napsat úkol hned po příchodu ze školy, ale vyflákl ses na to, proto se teď nebudeš dívat na televizi, ačkoliv je tam tvůj oblíbený pořad, protože zkrátka prvořadá je příprava".