Mně učil číst, protože neviděl, tak jsem MU četla ve 4 letech noviny, pak počítat, takže jsem v tomhle věku byla rozvíjena na hranici, že jsem nutila všechny lidi, co jsem potkávala, aby mi psali příklady a ještě stopli jak rychle počítám a pak mi dali známku (mezitím jsem stopkovala já je, jak dlouho jim ta kontrola bude trvat - taky dědovina)

škoda, že zemřel tak brzo, třeba by mi vysvětlil trojčlenku a základy jaderné fyziky.

Pro mně byl skvělej. Byl nemocnej, ale NIKDO JINÝ SE MI PROSTĚ NEVĚNOVAL.

Všichni byli v práci. Děda nebyl v práci, protože byl nemocný. A možná jsem byla zdroj zábavy v té době i já pro něho.