Tylity, jasně, jak tu psala Líza, stojíš na náměstí, krev z Tebe stříká a voláš "koukejte, lidičky, jak mi nic není".

Uvažuju, proč Ti tak záleží na tom, aby ses jevila jako "ta moudrá, co oproti těm ostatním nevědomcům ví." Aby sis ospravedlnila, že se nerozdáš svým dětem, že si necháš kousíček pro sebe? Máš vztek na svého syna, že by Ti nechtěl dopřát ani ten kousíček, případně se bojíš o svou dceru, že ona je schopna ani ten kousíček si pro sebe nenechat?

Ale vem prosím v potaz, že docela dost z nás si pro sebe ten kousíček a i víc nechává a považuje to za naprosto normální (a dává tak i svým dětem možnost prožít ten úžasný pocit dávání, nejen braní). Z toho, co píšeš, vyplývá, že se domníváš, že VŠECHNY maminky kučeravých andílků na sebe úplně zapomínají a cele se obětují svým dětem, což není ani zdaleka pravda.

To, co říkáš, že by člověk měl myslet nejen na druhé, ale i na sebe, třeba já osobně poměrně úspěšně praktikuju celý život, ač si myslím, že dávám druhým poměrně dost, tak by mě ani nenapadlo dávat to na svůj úkor a zapírat sebe sama. A myslím si, že tak absolutní sebeobětování, o kterém jsi psala Ty, je spíš výjimka než pravidlo.