Bohužel, myslím si, že takový zážitek na pohotovosti je u nás normální. Pokud evidentně nejde o ohrožení života, pak se doktoři jistí a radši pošlou dítě na několik vyšetření než doporučí léčbu... Na jednu stranu je to dobře, že má člověk nějakou jistotu, že se nic nezanedbá, na druhou stranu tě velmi dobře chápu.

Když bylo mladšímu cca 8 měsíců, stoupal si a pravidelně padal na hlavičku. Při jednom pádu mu "pomohl" starší brácha (dost ošklivě do něj strčil) a malej spadl hlavou přímo do kostek. Samozřejmě řev (pořád lepší, než bezvědomí ), po chvíli byl malej malátnej a spací. Já jsem znervozněla, nebyl to "obyčejný" pád, ale byl to pád se "zrychlením od bráchy", takže staršího jsem nechala babičce, malého jsem šoupla do kočáru a jela do nemocnice, kterou máme od nás dvě stanice busem. Šla jsem rovnou na dětskou chyrurgii. Odevzdala jsem kartičku, malý se mezitím probudil (prostě se vyspinkal) a už byl v pohodě. Tak jsem si řekla, že když už tam jsme, tak bude fajn, když ho doktor prohlédne. Doktor ho prohlédl, já jsem řekla, že asi jdu zbytečně, že se seberu a jedem zpátky domů, ale doktor ne, že mu musí udělat rtg hlavičky. Tak teda fajn, šli jsme na rtg, kde sestra měla řeči, jakože těch pádů ještě bude a abych kvůli každému pádu na pohotovost nejezdila (jasně, že měla pravdu, ale zrovna ve chvíli, kdy mi doktor řekl, že prostě se MUSÍ udělat rtg...). Rtg v pořádku, druhý den jsme ještě měli jít na kontrolu, ale už jsem tam nešla, jen jsem zavolala, že malej vypadá naprosto v pohodě, jestli tam chodit musíme. Co si z toho můžu vzít? Že byl doktor důkladný a nechtěl něco přehlédnout. A že při dalších pádech na hlavu (a že jich fakt bylo) jsem nikam nejezdila .

Další zážitky jsou se starším klukem. Má aspergerův syndrom (PAS). Jako dvouletý (to jsme ještě o diagnoze nic nevěděli) se odmítal na pohotovosti nechat změřit jiným teploměrem než ušním teploměrem, na který byl zvyklý (nebyl problém, teploměr jsem měla s sebou a sestřička napsala čím byla horečka změřená). Jako čtyřletý měl zvracící trable a doktorka na pohotovosti prostě nechápala, že on mi nebude pít po lžičkách (pití přeci na lžičku nepatří, tam patří jídlo ), že mi ledového Kulíška cucá z oblíbené lahvičky a ještě si sám na hodinách měří čas, kdy si může znovu cucnout . Nebo na ORL pohotovosti, když si rozbil nos, doktor nechápal, že se fakt neuklidní a nepřestane vřískat