Vyrůstala jsem v paneláku, kde jsme se k sobě všichni chovali ohleduplně, a přestože tam žilo hodně dětí, navzájem jsme o sobě nevěděli. Dnes, kdy mám vlastní byt, žasnu, jak jsou mladé rodiny hlučné a bezohledné. Nehodlají se nijak omezovat a sousedé jsou jim ukradení. Sama mám 3 děti a vedu je k tichosti a ohledu vůči ostatním. Konkrétně se to projevuje tak, že na hlavní chodbě mluvíme polohlasem, dodržujeme klid po obědě, dceři vpodvečer už nedovolím hrát na flétnu, zakazuju jim běhat po bytě. Děti s tím nemají žádný problém, automaticky takové chování přebírají, jsou tak vedené od batolecího věku (nejmladšímu jsou teď 3). Už jsem se setkala s pochvalou sousedky, že nás vůbec není slyšet, ale připadá mi, že jsme v dnešním světě za exoty. Máte to někdo taky tak?