Je to už několik měsíců, co mi náhle zemřel manžel, se kterým jsem byla 12 let. Máme spolu dítko a já mám pocit, že jsem tu na všechno zůstala sama, že to nemůžu zvládnout. Chybí mi na každém kroku, všude kam se podívám ho vidím.
Navíc nejsem vůbec zvyklá být sama, večery, kdy všechno utichne, jsou pro mě nekonečný. Nic mě nebaví, v práci se plácám od ničeho k ničemu, doma uklidím jen když už je nutnost, vždycky jsem ráda vařila a pekla - což je teď pro mě otrava.
Nevím, jestli to někoho potkalo, ale strašně toužím k někomu patřit, mít někoho, kdo mě večer obejme, bude si se mnou povídat, budeme jeden pro druhého oporou tak, jak to bylo s manželem.
Vůbec nevím, jak tuhle situaci zvládnout.....