Štěpánko,
ono to domorodcovství se dost stírá s generačním posunem. Já jsem domorodec pro báby, které se mne zeptají "a kerá ty seš" a já řeknu "od Andulky Vomáčkové" a ony mají jasno, že jsem z toho a toho domorodého baráku. Akorát že Andulka Vomáčková byla moje babička (mimochodem přistěhovavší se v dospělosti a z daleka, po letech života zde je brána za váženou domorodku), a ty babky znají ji, ale už ne tři mladší generace potomků, které po babičce v našem baráku fungujou. Až vymřou babky, tak pro ty mladší lidi už "že jsem od Vomáčků" nebude znamenat nic. Oni zase neznají Vomáčkovou, ale třeba jsme spolu chodili do školy nebo hráli vybíjenou na parkovišti. A i nás syn si chodí hrát k sousedům, kteří se loni přistěhovali, s jejich dětmi bude třeba chodit do školy, pro něj to budou stejní domorodci, jako jsme my.