Než děti ožijí a já začnu lítat, zkusím si zameditovat

Včera vše proběhlo v pohodě, jen mě paní trochu uzemnila názorem: "Snad by mohl dostat aspoň jedničku, ale člověk nikdy neví..."

Tak to jsem fakt zvědavá, jestli se kluk, který se ve třech letech sám nenají (a to ani tak, že by kousnul do rohlíku nebo do křupky), neumyje si ruce, nevyčistí zuby, nemluví (vůbec, ani slovo - ani nezdvojuje slabiky), je komplet v plínách a mentálně je na úrovni V. trimeonu atd., dočká nějaké koruny, nebo ještě dostaneme vynadáno, co si dovolujeme zkoušet okrádat stát

To mě nepřestává už léta fascinovat - u jakýchkoli financí, snad kromě běžné mzdy, které se mají někomu vydat, se zpravidla ten, kdo je má vydat, tváří, že to dává z vlastní kapsy a opravdu neví, jestli si to dotyčný zaslouží.
Náš šéf, když dával odměny (1x ročně a vskutku směšné), vedl řeč, po níž jsem měla pocit, že bych mu ty dvě, tři stovky měla dát, jelikož je urval od huby vlastním dětem a ty teď pláčou doma hlady.

Co vede "vydavatele" finanční podpory nebo výhod ke snaze vzbudit v příjemci pocit studu a provinění??