Taky se přidám. Synek měl období kdy usínal bezvadně a období, kdy jsem uspávala třeba hodinu. V noci občas spinkal perfektně, jidny se budil á hodinu. Krátce pomohlo odstěhovat ho do vlastního pokojíčku (budil se u nás v ložnici, i kdž jsem se jen otočila na druhý bok). Pak naopak nechtěl spinkat sám, takže se do naší ložnice vrátil, už mívá tvrdší spaní a neprobudí ho můj pohyb. SPí v miminkovské postýlce, kterou mám jako prodloužení letiště. V noci se občas opakovaně budí, posadí se, ujišťuje se, že tam není sám a zase si lehne. Jindy se rovnou probudí s pláčem nebo pláče v polospánku. Někdy pomůže, že ho pohladím a mluvím na něj, jindy ho to naopak ještě víc rozlítostní.
Beru to tak, že to musím vydržet, v noci zpracovává co prožil přes den a někdy to je asi na jeho hlavinku moc, tak z toho pláče. Jsou mu tři a pevně věřím, že to zase časem přejde. Když má hodně divokou noc, tak se manžel stěhuje z ložnice do jeho postele v pokojíčku, aby mohl v práci fungovat. A já to dospávám přes den, když se povede.
Ale dlouhodobě fungovat o pěti hodinách rušeného spánku jako ty, to opravdu není dobré. Tělo se ti vzbouří. Ale jak to líp udělat nevím.