Především bych všem chtěla moc poděkovat za podporu a to velmi.

Jestli jsem vychladla nebo ne, se dá jen těžko říct, pořád to mám v hlavě, nemůžu spát...
Moje myšlenky a pocity se různí: jednu chvíli mám chuť vše zabalit, potom je tu zase chuť bojovat, vzít děti a jít, jenže kam???? Jedině do podnájmu, rozvést se a začít znovu...nejsem hysterická ženská, která se hroutí na základě jednoho manželova výletu do bordelu, to bych to tak přece neřešila...

Má toho už víc, 2 týdny před svatbou se před mýma očima ve čtyři ráno "oblizoval" s jinou přímo před naším barákem( to jsme ještě bydleli na bytovce)Zařvala jsem na něj a on tehdy zdrhnul, nepřišla žádná omluva nic, jen že si prý vymýšlím a on si pro jistotu vymyslel, že si nic nepamatuje, že má okno. Jsme spolu 12 let a tři roky manželé. Všude, kde jsme kdy bydleli, díky chlastu udělal nějakou ostudu. Myslím, že by tohle málo kdo vydržel. Jednou opilý posadil své vlastní děti do auta, když jsem to zjistila, byl málem rozvod, všichni mu domlouvali. Rodiče se radili, ale všichni řekli to samé: pokud on sám nebude chtít nikdo mu nemůže pomoct.
Těch slibů, co bylo...

Snažila jsem se být vždy při něm, pomoct mu a přecházela jeho výstupy a odpouštěla. Nejspíš si mě přestal vážit, protože je mu to už nejspíš jedno. A ze mě se pomalu stal ten hadr, který mi Monty doporučuje dát si na hlavu....

Ten výlet do bordelu se udál v neděli. Vyloženě zdrhl, nemohla jsem mu zabránit. Koupala jsem děti, a slyšela startovat auto, vylítla jsem ven a on odjižděl a mával...jasně, že jsem primárně řešila tento problém, co když se zabije, nebo někoho, atd., měla jsem hrozný strach! Po 2 hodinách jsem to už nevydržela a volala jeho rodičům, byla jsem psychicky vyřízená. Jenže on už nikomu z nás nezvedl ani telefon. Za tu předchozí bouračku je ještě v podmínce a je vidět je mu to jedno, hlavně, že si může dopřát panáka.

To, že byl v bordelu jsem zjistila teprve včera a jak jsem řekla zcela náhodně, nic jsem mu neprohledávala. Není to klasická účtenka, kde by bylo vše rozepsané, ale doklad o platbě jeho kartou na částku, kterou jsem uváděla výše. Je z neděle a časově to také sedí. Vstup do toho bordelu je 300,-kč,(dívala jsem se na net)
ale to tu nehraje roli.

Hrozně si vyčítám, že jsem vše byla schopná tak moc dlouho tolerovat, stydím se.
Nemám kam jít, ale cítím, že tentokrát udělal za vším velkou tečku on sám. Musím od něj pryč.

Kdybych věděla, že ho to mrzí a bude se snažit to vysvětlit, ale vím, že mi bude tvrdit, že si nic nepamatuje a že si vymýšlím já. Copak je možné být nadále vedle takového člověka? Moc mi tímto vším ublížil a ubližuje. Pochopila jsem, že se nezmění. On v pondělí ráno odjel pracovně mimo domov, takže bydlí nyní u jeho rodičů, má to blíž. Jestli se zítra chystá přijet, vím co bude, koupí si flašku, bude chlastat a já budu ta, která si vše vymyslela. Nebude mít pocit viny..nic.
Pomalu mě psychicky velmi ničí a je na čase to změnit. Nevím co bude a mám z toho strach...