Vidíš, cítím to totálně naopak:
Chyba je ovšem uvažovat tak, že já, když nemám chuť na sex, mám právo vyžadovat, aby se sex pokud možno KONAL.
Nikdo po mně nemůže vyžadovat sex, ani já po nikom. Tečka. sex je něco co z principu nelze být vyžadováno. Z paní, co tvrdí, že nechci-li (říkají: neposkytuji-li sex - jakože jde o službu nebo co) nemohu se divit, že si manžel najde jinou vrzací paní, je mi blivno.
Neříkám, že nikdy, ale jen že ne vždy musí znamenat, že když nechci sex, je problém, ať psychický nebo partnerský. Někteří lidé to nemusí dělat celoročně jako králíci, aby si dokazovali vzájemně, že se mají rádi. Existují období, kdy na sex není chuť, mezi taková může patřit i těhotenství, podle individuality jedince. A nevím, proč by žena, nebo i muž měl být z těchto důvodů promptně podvedený či odkopnutý.. To je divné přirovnání, sex, není potřeba jako jídlo nebo pití, je to něco svého vlastního druhu, lze bez toho plnohodnotně žít. sexualita má své velké místo, nicméně nechápu, proč se tolik nadsazuje v dnešní době. je to přímo boom. Mluví se o optimální častosti styku, kdo nepslňuje š**ací normu, měl by se zamyslet. Ale to je divné. Jsou lidé. kteří mají sexuální touhu v rámci roku spíše ve vlnách a párově si vyhovují. Nelíbí se mi, že se z toho dělá automaticky problém a vlastně nějaká povinnost, jinak "něco" hapruje v hlavě či vztahu. Tak to být vůbec nemusí. Různé živočišné druhy mají různé sexuální zvyklosti a pářící období - a nyní je v kursu "vědecký" názor, že člověk je při chuti furt. Ok, a není na tom nic špatného a nerada bych byla obviněna z pruderie, ale někteří lidé nejsou při chuti furt a prostě to nemusí nic špatného znamenat nutně.