nejvyšší jsem měla jen na tanec, odhaduju 5-6 cm. širší, a nikam jinam než na tancování jsem je nenosila. Za svobodna jsem třeba z divadla šla s mužem přes les, přes plot, apod., takže v minišatech a lodičkách by to nešlo. Mám skvělé praktické společenské boty na 1 cm širokém podpadku a doufám, že mi ještě dlouho vydrží.
S dítětem se taky dost naběháme a nachodíme, takže momentálně ani o koupi neuvažuju.

Nejsem podpadkový typ, jehly se špičkou bych na sebe dobrovolně neobula. Připadala bych si jako šlapka, že se tím podbízím mužům, protože mi to připadá nepraktické a nepohodlné.
V běžném životě i při práci nachodím mnoho kilometrů terénem i po hrubé dlažbě, blátem apod., běhám, skáču, když je potřeba. Ale třeba kdybych měla auto v baráku v garáži a jen přecupitala z auta do výtahu a do kanclu, to bych asi přežila, i když to absolutně neladí k mojí osobnosti.

Prostě potřebuju stát pevně nohama na zemi (což se s podpatkama vylučuje), nejsem žádná víla, které by někdo měl pomáhat do kabátu nebo otvírat dveře. takže pořádnou silnou, tvarovanou a neklouzavou podrážku.

Sem tam by se mi nějaké se širším podpatkem líbily, ale neměla bych je kam nosit. navíc jsem měla úraz kotníku a od té doby těm mým nohám nevěřím.