K lekarum chodis, nezanedbavas.

Kde pobyva - hlida ho nekdo? Ve skolce? Jaci jsou jeho pratele?

Moje dcerka kdysi takhle ragovala. Plakala a prosila nas, abychom ji netloukli hrebiky do rukou. Opakovane plakala, ze nechce, abychom ji pritloukli na zed, az umre. Nechapala jsem, jak tak male dite muze neco podobneho vubec napadnou, o tom, ze lidi umrou, nas ani nenapadlo s ni mluvit, neptala se nikdy.


Ja tenkrat prisla na to, ze ve skolce je vzala zbozna pani ucitelka na navstevu do kostela, kde jim ukazovala ukrizovaneho Krista a vysvetlila jim, ze kdyz budou zlobit, tak prijdou do pekla. Dcerka si jen pamatovala hrebiky v dlanich a mela hruzu z toho, ze ji nekdo pritluce hrebiky na zed, az umre. (=My do kostela nikdy nechodili, o zadnem Kristovi a bohu jsme ji nikdy nerikali). Prisla jsem na to cirou nahodou, kdyz jsme jeli kolem kostela a ona mi ukazuje "tady tlucou umrity lidi na zed". Chvili trvalo, nez byla schopna nam vysvetlit, kdy a s kym tam byla a co ji kdo rikal.
Pani ucitelku jsem pekne sprdal, ze se mi nebude plest do vychovy a strasit deti peklem atd.

Ja sama se pamatuju, ze kdyz mi byly 3 - 4 roky, dostali jsme stavebnici s Disney obrazky, jeden byla carodejnice ze Snehurky. Muj o pul roku starsi bratranec mi vazne sdelil, ze ta carodejnice bydli v jednom ctvrci okna v nasi kuchyni, kde ja mela postylku. Ja ji kazdy vecer v tom okne videla. Mamince jsem porad dokola rikala, at udela at se ta carodejnice odstehuje, ze ji tam nechci, ze mi rika, ze si mne veme, ze tam na mne ceka. Taky mela starost, jak jsem na to prisla.