Jsem ráda, že nejsme výjimka?.-)
Dcera 5 let nikdy nedala spánek v postýlce, už od malička. Přez den uhoupat v kočáru venku nebo na balkóně a v noci jsem uspávala i hodinu aby spala tak 30 min. Takže pro naše duševní zdraví a pro její spánek nic jiného než místo na spaní mezi námi nezbývalo. A do teď si mě nebo taťku v noci nahmatává.
Máme k letišti přidanou ještě jednu postel, my spíme na krajích a princezna v prostředku.
A taky mi to přijde přirozenější-žádná samice nenechává mládě samotné dokud není připravené k "přežití" a je nefér, aby malinký človíček spal sám v postýlce nebo v postýlce ve vedlejším pokoji a dva dospěláci /manželé) spali spolu v jedné posteli, no ne?
Jasně, vím, že si to musím pořád zdůvodňovat a "omlouvat", protože je nastaven model samostatnosti člověka od narození, ale zase když se řídíme podle víc pocitů, než podle norem, tak je nám tak nějak líp, ne?
Prcka do postele a řídit se instinktem a ne tím, co někdo řekl a je považováno za zákon (dítě v posteli rodičů ne)