Sorry, jako fakt neznám mámu, která by si řekla "aha, tak Sunar je lepší než moje mléko" a přestala dítě kojit kvůli tomu.
Naopak znám spoustu ženskejch vystresovanejch z toho, že kojení nejde a žijících v představě, že dítě minimálně padne mrtvé k zemi, pokud jen zahlédne dudlíka.

Jsem hrozně vděčná za mojí pediatričku, která mě utěšovala, že pokud dítě má alespoň polovinu příjmu potravy MM, tak má pořád ještě stejné výhody jako dítě plně kojené. S laktačníma poradkyněma jsem proseděla hodiny, dny a týdny, ale u prvního, nedonošeného, dítěte se mi netvořil dostatek mlíka a po pěti měsících prostě mlíko došlo. U druhého to bylo lepší, zvládla jsem kojit sedm měsíců (bez dokrmů), ale pak zase konec. Ovšem kecy typu "to jsi asi kojit nechtěla dostatečně" nebo "to jsi málo zkoušela" (ehm, zkusila jsem jak pes), mě tenkrát dost rozlítostňovali i dneska po tolika letech mě rozpalují do běla. Prostě někdy to NEJDE (prý nejde kojit asi pěti procentům žen - a násilná masírka o tom, jak jsou špatné matky, jim opravdu nijak nepomůže)