Já jsem v tomto tématu myslím nepřispíval, psal jsem pod jinými tématy. Ano, řada údajných věřících skutečnou víru nemá, jiní zas víru sice mají, ale žijí nevalně. O Magdalenských domech téměř nic nevím, nejsem schopen se k tomu vyjadřovat.
Ale k dalším dotazům - jestli jeptiška, co dělá celý život zlo a týrá půjde do nebe proto, že věří v Ježíše? Myslím, že ne. Protože jestli skutečně věří v Ježíše a nejde o naučenou víru - tedy předstírání pro lidi kolem - tak se to projeví na postojích a chování toho člověk. Tj. asi nemá skutečnou víru. Znal jsem a znám řadu evangelických duchovních, o kterých jsem přesvědčen, že nemají skutečnou víru v Ježíše a do nebe nepřijdou, pokud nezmění svoji víru. Někteří žili občansky slušně, jiní méně. U jednoho z nich, nyní není ve službě, ale šel dělat profesora na vš, tak ten nevěřil v supernaturálního Boha. U víry nejde jen o zopakování naučených formulí, ale osobní vztah, který má člověk k Ježíšovi v srdci. I skutečně věřící může padnou či selhat, pokud ale to vyzná Bohu a odvrátí se od té špatnosti, Bůh mu odpustí.
Nejlépe na příkladu. Pokud např. kněz se dopustí smilstva, udělá to jednorázově, vyzná to a dál to nedělá, tak půjde do nebe. Pokud ale to vyznává jen účelově u zpovědi, žije ve smilném vztahu, nehodlá dotyčnou vyhnat ze své fary a nebo se s ní řádně oženit (musel by ovšem požádat o laicizaci), a jen počítá, že to vždy vyzná kolegovi u zpovědi, tak si nemyslím, že tento skončí u Boha - pokud svůj život skutečně nezmění.
Nejsem katolík a řadu věcí vidím jinak než oni. Ale netvrdím tím, že vše katolické je špatné. Ani ve sboru, kde jsem, není vše ideální a i zde jsem kritický. Potíž církve je, že ji tvoří lidé. Ti mají tendenci neplnit přikázání, případně své postavení v církvi zneužívat na úkor druhých, časté bývá okázalé konání skutků před očima druhých lidí. Místo aby dotyčnému šlo o pomoc někomu, tak sice ten člověk mu pomůže, ale motivem je, aby dával ostatním na odiv svoji dobrotu a ušlechtilost. S tím se setkával Ježíš u farizeů a existuje to i v rámci křesťanské církve. Království Boží je jako síť hozená do moře, po vytažené obsahuje dobré i špatné. To dobré se shromažďuje do nádob, to špatné se vyhazuje ven. Tento obraz se týká lidí, v církvi jsou zlí a dobří. Není ale správné chtít oddělovat koukol od pšenice, takovéto snahy totiž by zlikvidovaly s tím špatným i to dobré.