On je rozdíl, jestli dané jídlo dítě jí "běžně", nebo mu nechutná "nikdy". U svých dětí netoleruji, když odmítnou jíst jídlo z rozmaru. Netoleruji v tom smyslu, že je do toho nenutím,ale nedovolím jim jíst něco jinýho. Pokud z hlavního jídla, které běžně bez remců jí, najednou nechtějí zeleninu, ať sní brambory, ale přídavek bude až po snězení té zeleniny.
Pokud dané jídlo dítě bytostně nesnáší "od vždycky", tak jim dovoluji ho nahradit něčím, co pro mne neznamená práci navíc. Tj. jí třeba jen přílohu, nebo naopak místo přílohy si vezmou krajíc chleba atp.
Zásadně nenutím do pomazánek a jiných "obloh". Nevidím důvod, proč by to musely jíst. Syn ve svých osmi letech ještě nikdy nesnědl víc než sousto namazeného chleba, nikdy ani neochutnal salám a jak je na něm vidět, tak žije...
Jinak já nevím jak ty, ale dost často jím jídlo, které mi "nechutná". Tj. považuji ho za jedlé, ale že by mi chutnalo, to ne. Protože se stravuji v menze s poměrně malým výběrem a prostě ne všechno je tam pro mne chuťově odpovídající. Ale to je moje volba, kdybych chtěla, můžu si nosit krabičky.