Nemám zkušenost ze školky, spíš tak ze sousedství, takže to není totéž, ale... Já tedy i koriguji i cizí dítě v přítomnosti jeho rodiče. Napoprvé ne, ale pokud vidím, že rodič nereaguje, tak co zbývá? Stejně, jako učím svoje děti, že hračky se neberou, že do druhých se nestrká, nebijí se atd., tak to vysvětlím i cizím, případně se obrátím přímo na jeho rodiče.

Na tvém místě bych to klidně dělal. Ale opravdu klidně - v klidu, bez rozčilování, bez zvýšeného hlasu. Vždyť i ty cizí děti s námi budou žít a měly by se naučit pravidla soužití s ostatními. A navíc tvoje dítě přece od tebe očekává nějakou ochranu v situaci, kdy si nedovede samo poradit, ne?

Přiznám se, že mně osobně by moc nesedělo jen nahlas chování cizího dítěte nějak okomentovat. Pokládám se to za víc nezdvořilé než se obrátit přímo buď na dítě nebo na jeho rodiče. A k tomu by mi připadalo, že svoje děti připravuju na to, aby v budoucnu nad problémy "kafraly", místo aby řešily příčinu, aby problém řešily s jeho původcem.