Tímhle tématem se asi dřív nebo později začne zabývat každé dítě. Já sama si pamatuji ze svého dětství, jak jsem měla úzkosti ze smrti (tehdy to bylo živené neustálým vyhrožováním atomovou válkou), moje děti si tím také prošly (ve školkovém věku, okolo 4 let).
Asi bych synovi dala za příklad právě vaši rodinu, kde všichni spokojeně žijí a nikdo dosud neumřel, aby viděl, že ta pravděpodobnost je hrozně malá a že se nemusí tolik bát.
Já jsem kdysi dětem nakreslila dlouhou čáru a ukázala jsem jim, že jsou na samém začátku, vyprávěla jsem jim, co je všechno čeká - že budou školáci, studenti, co všechno si budou užívat, pak si najdou partnera, budou mít vlastní rodinu atd. - aby před sebou viděli spíš tu pozitivní perspektivu, ne smrt. Naštěstí jsme měli i stoleté prarodiče, na jejichž příkladu jsem jim mohla ukázat, že teprve u tak satrých lidí přichází smrt (což byla samozřejmě vědomá manipulace, ale těm čtyřletým dětem to v tu chvíli pomohlo) a že se nemusí bát o naši smrt, když i babička má stále své rodiče na živu.
Po nějakém čase zájem dětí o téma smrti přirozeně odezněl a přestože pak zažily reálnou smrt několika členů rodiny, zvládly to a žádné přehnané úzkosti je nepřepadaly.