Mám starší dítě s ADD, kombinovaně s dyslexií. Ve škole kromě jazyků vše zvládá výborně (má výborné logické myšlení, ale dříve by řekli - tvrdý na jazyky). Psaní a čtení je pro něj naprosto vyčerpávající. Vše, včetně písma si neustále zdůvodňuje - počet obloučků, smyček, pravopisné jevy... Od toho se odvíjí i práce doma - nechám-li úkoly jen na něm, nedá se to de-facto přečíst a práce mu trvá dlouho. Dělám-li úkoly s ním, je to daleko efektivnější, nicméně stále dokola opakuji - co musí kontrolovat, co uhlídat. Ve škole moc úlev nemá (sám je odmítá), ale jsem v pravidelném kontaktu s učitelkou, která je výborná. Od ní také vím, že bývá při vyučování občas velmi unavený. Léky nebere. Trochu se jich obáváme a v současnosti sháníme informace a rozhodujeme se, zda kývnout na léky či ne. V posledním půl roce bohužel navíc prodělal zánět mozkových blan, což mu také zrovna s jeho problémy nepomohlo (jednak strašně moc zameškal ve škole, jednak to umocnilo už předchozí problémy se soustředěním).

Co nám hodně pomáhá - zapomenout na memorování, ale vše dávat do logických souvislostí - ať je to psaní v angličtině, naukové předměty nebo pravopis. Na trénink pozornosti mu také hodně pomáhá hudba - hra na nástroj. Rovněž pomáhá pohyb - syn rozhodně není hyperaktivní, ale sportuje-li pravidelně, je s ním daleko snažší práce - jde hlavně o střídání činností.

V každém případě je to fakt běh na dlouhou trať a bez domácího dohledu to nejde. Jak tu psal Karel o manželce - je to tak i u nás. Práci mám jen na částečný úvazek, na kariéru jsem prozatím rezignovala. Nicméně, vzhledem k jeho nadání a vědomí, že bez naší pomoci by jej těžko uplatnil, nám nic jiného nezbývá.