domluvte se na slově, který bude krátký, stručný, výstižný, třeba slovo STOP, řečený hodně důrazně. Domluv se na tom i ve škole s učitelkou, vysvětli synovi, že když uslyší STOP!, přestane okamžitě dělat, co dělá a zastaví se, podívá se ti do očí, sedne si, prsotě něco, aby opravdu přestal.
natrénujte to doma, vytvoříš reflex, ono to kupodivu jde.
není to nic přebornýho, ale pro zvládnutí nejhoršího to na rychlo jde použít.
je dobře, když se to stejný slovo naučí používat všichni, kdo se s ním setkávají a musí řešit jeho stavy.
on sám uvidí, že to zabírá, ze začátku třeba jen někdy, pochválit za každý poslechnutí, přerušení činnosti.

to bych udělala jako první pomoc a pak už jen hledat psychologa, za dobrým terapeutem se vypaltí dojíždět třeba přes půl republiky, je to malý kluk a jestli mu chceš pomoct, je nejvyšší čas, ale musí se to udělat pořádně


rada psychiatra sesypat a přeskládat je šílená, jak mu chce přeskládat rodinný vztahy? ty by mu sesypal nepochybně, ale jak by je pak skládal zpátky? jak by zase srovnával důvěru, kterou by ztratil? najdi si něco o tom, co je to hospitalismus, to by ho totiž potkalo a opravdu není o co stát