"To mi tak nejak prijde pochopitelne, ze potrebu hlidani si urcuji mladi."

To mi přijde dost drsný, ačkoliv jsem spíše na opačnym břehu - bojuju někdy s tchyní o vlastní děti

Babičky jsou jen lidi, mají duši, nějakou potřebu sdílení, chtějí patřit do rodiny. Ty to popisuješ, jako by se jednalo o placenou hlídačku - zavoláme, když jí potřebujem a jinak nám sem nesmí.

Problém(jako u mnoha věcí zde)je v tom, že se nikdo z nás nedostane do kůže druhého. Co někomu přijde jako vlezlost, jiný by uvítal s otevřenou náručí. A nebo taky ne. To neví, protože v té situaci nebyl. Ono to chce nějakou míru. Už Matějček psal, že prarodiče jsou důležití, ale neměly by přebírat kompetence za rodiče. A to některé babičky skutečně dělají. V podstatě mají další dítě a rodiče jsou pro ně jen staršími sourozenci toho dítěte. Když už to ta babička udělá, je to dejme tomu ok, pokud to vyhovuje oběma stranám. Švagrové vyhovuje, že je synovec u babiček pořád, já bych těžce nesla, kdybych děti viděla jen ráno, když je vezu do školky a večer, když je dávám spát. Tchýně má jít do důchodu na podzim, tak jsem zvědavá, co to bude znamenat v praxi(bydlíme vedle sebe).

Dávat od-do je hustý, ale asi si umím i představit typy lidí, se kterými se prostě nedá jinak dohodnout.