Aneko, no těžko říct. Svému muže miluju, vůbec nemám chuť odcházet, rozbíjet rodinu atd. Jen prostě mám asi pravděpodobně tu morální hranici nastavenou jinak. Takhle zjednodušeně bych to asi řekla. Prostě pro mě není trauma a neskutečná hrůza to co by třeba pro druhého bylo. V tomhle směru. V jiném, třeba děti apod to může být zas jinak, že to co já beru za nepřijatelné by druzí zase brali jako normální. Chápu, že pro někoho je to těžko zkousnutelné, ale prostě tak to mám. Takže výčitky se až na jednu vyjímku nekonají/nekonali.