Asi mě zase spousta dokonalých rodičů odsoudí a zařadí do nějaké jejich škatulky... ALE: Já neberu plácnutí přes zadek jako trest. Beru to jako další, důrazný stupeň výchovného působení. Když nestačí slova, tj. vysvětlování, upozorňování, zákazy atd. a dítě stále pokračuje v tom, co se mu rodič snaží vymluvit, zarazit, zastavit, tak plácnutí přes zadek vnímám jako důrazné upozornění, že to opravdu myslí vážně a takhle tedy nee.
A nesouhlasím s názorem, že rodič nemá nad dítětem moc. Má. Spoustu let rozhoduje rodič jménem dítěte a často i proti vůli dítěte. Dítě nemá tolik životních zkušeností, není schopno domyslet důsledky svého jednání, rodič zodpovídá za jeho život a zdraví, musí je vychovat a pokud dítě není té svaté povahy, že na reaguje správně na první pokyn, že se řídí příkladem svého rodiče a dělá/ nedělá vše hned tak, jak je vhodné, tak rodiče musí přistoupit postupně k vyšším levelům a důraznějším prostředkům. Neříkám, že mají děti mlátit a týrat, ale pokud na jejich dítě platí po vyčerpání předchozích možností působení až plácnutí přes zadek a ono konečně uzná a pochopí, že to už je opravdu vážné, že takhle se opravdu chovat nesmí, tak proč ne. Když pozorujete výchovu zvířecích matek, často vidíte, že některé více a některé méně trpělivě vracejí svá mláďata tam, kde je potřebují a když je mládě stále tvrdohlavé a dělá něco, co je ohrožuje, matka je drsně stiskne zuby a důrazně dá najevo, že tak tedy opravdu ne. Mládě poté vrátí tam, kde má být a to už opravdu "poslechne". Vidím v tom analogii s naším plácnutím přes zadek.

Trest z mého pohledu následuje v situacích, kdy dítě zaviní schválně - tj. už moc dobře ví, že tohle se dělat nesmí - svým chováním něco, co nejde vrátit nebo odporuje nastaveným pravidlům. U školáka např. situace, kdy opakovaně ztrácí bačkory, ačkoli mu opakovaně rodiče i učitelé kladou na srdce, kam si je má dávat. Školák na to kašle, bačkory jsou poněkolikáté fuč. Trest je třeba to, že místo kapesného nebo kreditu do mobilu dostane nové bačkory a navíc se nejede do akvaparku. U předškoláka např. počmárá opět zeď voskovkami. Rodiče mu při předchozích pokusech vysvětlili, že na zeď kreslit nesmí, zlobili se. Dítě to udělá zas, trestem by bylo třeba odebrání voskovek a nepořízení slíbené hračky /třeba sbírá nějaké figurky a má slíbenou další/. Prostě individuálně, rodina od rodiny, dítě od dítěte.