Ano přesně to vystihuje věta, že: Proti bolesti je v tu chvíli člověk bezmocný.....

On je bezmocný když se bouchne (ať už je to vlastní vinou, nešikovností, neuposlechnutím) a ty ho nepolituješ a nepomůžeš, tak sorry, ale proč to chceš po něm, aby soucitil s tvou bolestí??? Jen ti zrcadlí to, co mu děláš ty a navíc on je dítě, které těžko pochopí, že maminka má v bříšku miminko a to ji kope a to bolí (podle mě je to pro takové 4leté dítě moc neuchopitelné a nepředstavitelné. Měli jsme teď moje problémové těhu a 4 letou...sice se nesmála, ale taky nechápala, až ke konci, kdy jsem bolestí brečela tak věděla, že mě bolí...).

Podle mě by to chtělo spíš zapřemýšlet nad tím jak se stavím k bolesti druhého a jak pak očekávám, že se bude stavět on k bolesti mé....jestli nedělá jen to co jsem ho naučila. Jinak dítěte reakce mi příjde taková normální, taky se nám stalo mockrát. Tvoje, stala se, z toho se svět nehroutí, člověk v bolesti a stresu reaguje tak jak si převzal ze vzorců své rodiny. Takže pokud tě ve stresu rodiče trestali, právě ve chvíli kdy se naprosto neovládáš, se ti to vrátí...tak přemýšlej, jestli stejný vzorec chování chceš předávat další generaci? Tohle asi stojí k zamyšlení...a příležitostí budeš mít ještě dost a dost situaci opravit.