Já z únorčat nejsem, ale zastávám stejný výchovný vzorec i na našeho skoro tříleťáka. Kdybych jen domlouvala, tak si vymluvím hlasivky a naprosto bez výsledku. Nehledě na to, že pevná náruč se u nás praktikovat nedá, malý je po mě, částečný klaustrofobik. Už pochopil, že když zlobí, tak se to mamince nelíbí a může dostat na zadek. U živějších dětí je to problém, aspoň to tak cítím, že nejsou schopni vnímat nějakou rozpravu ve stavu nadšení z hry-zlobení.