Argumentační styl SJ je velmi podobný stylu komunistů. Ideologické školení je též velmi důležité, věnují mu značný čas. Pokud se oba typy setkají s nepříjemným tvrzením, tak tu uvedou naučené protiargumenty. Třeba nesmyslné, ale na jednu věc uvedou řadu další věcí, které s tématem vůbec nesouvisí. Zkrátka odvést pozornost jinam. A do všeho strkat tu svoji doktrínu. Tento styl v dnešní době není omezen jen na komunisty nebo SJ, za demokracie se rozšířil na další skupiny, ale je mi velmi nepříjemný. Je to tím, že s dotyčnou osobou fakticky diskutovat nejde.

Před svátky jsem nechtěl reagovat, neměl jsem čas. Ale SJ tu recyklují své věci dokola, tak zareaguji pod odpovědí v reakci na jinou osobu. Nebudu reagovat na celý dlouhý seznam. Např. poučování o lásce nepotřebuji od SJ, jelikož si tu jen ohřívají svoji polívčičku. Inkvizici neřeším a války? Řada válek byla skutečně zlých, i pod záminkou Kristova jména. Jenže absolutní odmítnutí vojenské či partyzánské služby by znamenalo, že dodnes tu vládnou nacisté. Připadně jiní. Dnes je podobným případem Sev. Korea. Na šílence typu Hitlera nebo Kima je třeba reagovat a oni uznávají jedině sílu.

Ale víc k vlastním tématém, o které mi jde ještě více. "PRAVÍ KŘESŤANÉ UCTÍVAJÍ JEDINĚ JEHOVU A JEHO JMÉNO" - Ne, tak to není. Za prvé SJ se označují SJ, tak se kdysi oddělili - od křesťanů, které oni neuznávají, ať jsou v jakékoli církvi. Doporučuji přidržet se toho jména. Proč. Protože SJ staví na tom, že oni uctívají Jehovovo jméno a Krista fakticky neuznávají, jak si to On sám nárokoval.

Ježíš řekl Kdo ctí Syna, ctí Otce. Já a Otec jedno jsme. Vše, co má Otec, je mé. Židé, když se On označoval za Božího Syna to brali, že se činím rovným Bohu - a On jim tento výklad mlčením potvrdil. Pokud by s tím nesouhlasil, tak by jasně zareagoval, stejně jako např. na přímý dotaz, je-li Boží Syn.

Ježíš ani NZ nikde jinde nebazíruje na tom, že je nutno Boha oslovova Jehova. Přitom Ježíšovi současníci se vyhýbali vyslovování Božího jména a nahrazovali je Adonai (Pán, proto překladatelé uvádějí výrazy jako Lord v angl nebo Hospodin v č.). V NZ je jasně napsáno, že ke spasení je nutné a současně stačí věřit ve jméno JEŽÍŠE KRISTA. Tedy věřit, že Ježíš je Boží Syn, Bůh svojí podstatou, Spasitel, Zachránce a Pán. Titul Pán totiž ve SZ náležel jen Hospodinu - Jehovovi. Ježíš používal klidně stejný titul.

Ježíš v Jan 3,16 říká: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Pozdější příběhy ve Skutcích ap. ukazují, že pokud měl uvěřit někdo z pohanů (tj. národů, ne Izraele), tak mu zvěstovali o Ježíšovi, v Ježíše dotyčný uvěřil a byl pokřtěn v Ježíšovo jméno (křest ve jméno Trojice je v NZ daleko méně často zmíněn, i když i toto je možná křestní formulace). Nikde není ani náznakem vysvětlování, že je třeba vzývat Boha Jehovu jeho "pravým" jménem. Tehdejší Židé ani učedníci Ježíše lidem nezvěstovali důležitost vyslovovat jméno Jehova. V celém NZ není Bůh ani jednou takto osloven (Haleluja je jen citace v té podobně je zkrácené Jahve, Jehova ne, nečtu tam Halelu JE a vůbec ne plné jméno Halelu Jehova.

Prostě křesťané věří v Ježíše, jsou křtěni v Ježíšovo jméno, Ježíš je pro ně Bůh, Boží Syn - žádné stvoření či anděl. Syn, skrz kterého bylo vše stvořeno. A jehovisté věří ve svého Jehovu, což ovšem je někdo, koho si vytvořili jako modlu a ze SZ si jen vypůjčili pro to Boží jméno v podobě, kterou si nikdo není jist. Tak jako ap. Pavel mluví o jiném Ježíšovi, v kterého někteří věří, totéž platí o SJ. Oni nevěří v JHVH Bible, SZ, ale ve svého Jehovu, kterého vymyslel jejich zakladatel. A jejich Ježíš není Ježíš Bible, ale je to jiný Ježíš - nějaký anděl a ne Boží Syn rovný Bohu Otci, kterému Otec vše ukazuje, co dělá.