Už dva dny se mi to honí hlavou. Stalo se toto: Ve středu mi na dětském hřišti spadla šestiletá dcera z prolézačky, uhodila se zezadu do hlavy a do ramene, stěžovala si na bolest v oblasti klíční kosti a plakala jakmile se s ní pohnulo, proto jsme jeli na pohotovost. Na příjmu jsme nijak nečekali, hned jsme šli na řadu, z jejich strany vše pěkně odsejpalo...Brzda jsem byla já. Totiž, při vyplňování základních údajů do počítače jsem nebyla schopná odpovědět, kolik dítě měří a váží. Asi bych pochopila, že je to důležité, kdybych dítě přivezla v bezvědomí nebo natolik zdevastované, že by hrozil postup v anestezii, ale dcera se pohybovala, nezvracela, nebyla spavá a komunikovala z plna hrdla. Přesto mě sestra s touto otázkou pěkně potrápila. Divila se, že snad s dítětem chodím na pravidelné prohlídky k pediatrovi (chodím, ale údaj je v očkovacím průkazu a ten jsme s sebou na hřišti neměli), tak prý aspoň vím, jakou jí kupuju velikost. Řekla jsem, že nevím, že dítě beru na nákupy s sebou a oblečení jí zkouším, ale že se můžu podívat, ustrojená je (seděla na chodbě). Sestra zvedla oči k nebi a zeptala se mě, jestli je to vůbec moje dítě. Řekla jsem, že ano. Pak se mě zeptala, kolik mám dětí, řekla jsem, že čtyři a na to udělala takové to všechápající "AHA"... Načež nás odeslala na rtg, klíční kost je zlomená, následně byla dcera zafixována, já poučena o dalším postupu a mohli jsme odfrčet...Proč to píšu - já si samozřejmě uvědomuju, že se mohlo stát něco horšího, kdy by byly všechny ty údaje potřebné a uznávám svoje nedostatky , ale zajímá mě, jestli opravdu všechny matky svoje děti důsledně převažují a přeměřují každý cca měsíc, když už to dávno nejsou kojenci. A je opravdu nutné, aby se sestra takhle chovala? Proč ty ironické poznámky a odsuzující pohledy? Byli jsme na hřišti, byla to nehoda, netušila jsem, že skončíme na pohotovosti. Tak možná jako varování pro ostatní maminky, že se kdykoli může přihodit cokoli, buďte připravené, ať nejste za pitomce, jako já.