V naší třídě jeden chlapec již několik měsíců sedí pod stolem, na hlavě má kapucu a nic nedělá. Když ho paní učitelka osloví, ve vzteku shodí penál. Nic neumí, nic nedělá, nikomu to nevadí. Dostává dvojky. Paní učitelka ho vychvaluje, jako jediného „hodného“ kluka… Kluci ve třídě jsou rychlejší, nemají práci, nudí se, zlobí… Učitelka je z jiné planety, z jiného století, neustále řve… Denně se divím. Dítě nic neumí. Má tam fajn kámoše, ale dlouhodobě mám strach z toho, že v dusné atmosféře nemůže člověk nic vnímat, vstřebávat… Že za dva roky zjistím, že dítě promarnilo čas.
Možná na druhém stupni se to srovná, ale zatím úroveň žádná, jen dusno a hysterie. I přesto, že dítě nosí jedničky a vyhrává literární soutěže.