Mě to prvních pět let taky bavilo.
Měla jsem ze sebe radost, že umím dobře vyjít s málem, těšilo mě úsporně hospodařit a přitom se mít dobře.
Jenže v té době bylo např. u nás na sídlišti pět sekáčů, z toho tři dobré, kde se dalo za hubičku pořídit krásné oblečení. Ani jeden z nich už neexistuje a majít dobrý sekáč se slušnými cenami je docela fuška.
Ceny jídla byly jinde, když se počítalo a neplýtvalo, šlo mít kvalitní jídlo i pro velkou rodinu. Teď to už nejde.
Ceny energií taky jinde. Šetříme, netopíme, v zimě topíme v obýváku na devatenáct, dětem jen při vstávání, přestala jsem žehlit, svítíme blikátky, nekoupeme se ve vaně atd., přeto účty rostou čím dál rychleji.
A příjmy klesají. V práci mi v době odchodu na MD přidali tak, že jsem najednou měla o pět tisíc míň. Muž má oproti doktorovi, se kterým dělá jako parťák, poloviční plat.
To si nestěžuju, jen to konstatuju.
Samozřejmě, že jsme měli možnost stát se doktory (jako každý,hehe) nebo kdybychom pracovali v mobilních komnikacích, tak na tom nejspíš budeme líp. Nebo bych mohla na kšeft začít věštit z karet. Akorát mi je to blbý.