S nadřazeností lékařů jsem se už sice setkala, ale určitě to nedávám do spojitosti s čekáním. Vyšetření a ošetření je tak těžko předem časově vymezitelná věc, že časy nutně musejí být orientační. Notabene v ordinacích s vyšším výskytem akutních pacientů.

Celkem obstojně dodržují čas třeba na endokrinologii. Ale tam opravdu tvrdě platí, že zpozdí-li se pacient o více než 5 minut, už ho nevezmou. (už se to stalo i mně, a to je lékařka moje kamarádka - dodržují opravdu bez výjimek). Akutní pacienti tady víceméně nejsou a rozsah vyšetření je tu relativně předvídatelný, takže skluz nebývá nad 15 minut (i tam se pochopitelně stane - třeba něco nového, kvůli čemu se musí provést např. sono...a už se to natahuje).

A setkala jsem se se striktním dodržováním časů te´d nedávno se synem. Byli jsme na vyšetření, kde bylo potřeba posoudit i jeho chůzi. Ale on zrovna prostě odmitl udělat krok, stál jak přibitý. Tak zatím lékařka provedla ostatní vyšetření. A já ho zatím zkoušela přimět k chůzi. A najednou konečně začal pomalu být ochoten se odlepit, tak jsem to lékařce říkala. A ona že se omlouvá, ale musí držet pevné časy objednání a nám už vypršel čas vyšetření, takže vyšetřit chůzi už nestihneme a že prý příště.
Tak to jsem byla docela nerada a rozhodně upřednostním čekání klidně v řádech hodin, když je ale pak vyšetření úplné podle potřeb (zde to byl myslím velký tlak polikliniky na dodržení časů). Tak jsem syna pak raději objednala k jiné lékařce, sice časově, ehm, nadvěcné (čekali jsme tentokrát přes hodinu, ale minule ještě víc), ale zato byl vyšetřen perfektně (taky nechtěl zprvu chodit, ale prostě počkala a zkoušela tak dlouho, až se odlepil). Takže z toho také zjistila, že chůze ukazuje možná na úplně jiný problém, na který do té doby nikdo nepomyslel. (na příslušném vyšetření jsme ještě nebyli, tak uvidíme). Možná kdyby první lékařka nedodržovala vymezené časy apočkala na chůzi, ušetřili jsme návštěvu dalšího lékaře jak sobě, tak zdravotnímu syytému.